Brú na Bóinne - kde duchové přivolávají jaro

Brú na Bóinne - kde duchové přivolávají jaro

Brú na Bóinne - pod tímto podivným názvem je ukryto přes padesát starověkých monumentů nacházejících se v oblasti středního Irska. Tyto megalitické hrobky a menhiry jsou ukázkou víry a náboženských praktik předkřesťanských obyvatel této oblasti. Zdejší starobylé památky jsou od roku 1993 součástí světového dědictví UNESCO.

Brú na Bóinne, tedy Palác na Boyne, se rozkládá v údolí řeky Boyne, nedaleko měst Drogheda a Navan, v hrabství Meath. Právě toto místo ve středním Irsku se může pochlubit nejhustší koncentrací starověkých památek tohoto druhu v Evropě. Mezi nejznámější zdejší megalitické památky patří hrobky Newgrange, Knowth a Dowth, dále se zde nachází také množství menhirů, jejichž stáří je datováno do období neolitu, tedy do 4. tisíciletí před Kristem. Přestože dnes již nevíme, k čemu přesně dané památky sloužily a jejich původ je opředen tajemstvím, mají i dnes ohromující sílu. 

Foto: Knowt

Oblast Brú na Bóinne je turisty hojně navštěvována - tedy spíše její nejznámější monumenty. Bohužel značná část komplexu leží na soukromých pozemcích a je tak veřejnosti nepřístupná. Turisté se proto k většině monumentů ani nedostanou. Prohlídku je možné začít v návštěvnickém centru, kde se koná výstava pojednávající o těchto unikátních památkách vzniklých v dobách dávno před příchodem křesťanství. Informační centrum se nachází přibližně 2 kilometry západně od městečka Donore a kromě výstavy v něm uvidíte také zajímavý dokument, můžete si zde nakoupit suvenýry i vstupenky. Vstupenek se prodává několik druhů, každý si tak může vybrat, co všechno chce vidět. Ta nejdražší vás opravňuje k cca 3 hodinové prohlídce oblasti, ke vstupu na výstavu, prohlídce hrobek v Newgrange a Knowth. 

Hrobka Knowth je tvořena kruhy a oblouky, které jsou bohatě zdobeny kameny. Nechybí nejrůznější hadí vzory a prohlédnout si můžete také pozoruhodný motiv slunečních hodin. Interiér této hrobky není přístupný veřejnosti, návštěvníci mají možnosti si ji prohlédnout pouze zvenčí. Další známá hrobka Dowth je otevřena pouze pro archeology, kteří v ní provádějí výzkum. Stěžejním bodem návštěvy Brú na Bóinne je tak prohlídka hrobky Newgrange, která je nejlépe zachovanou komorovou či chodbovou hrobkou v Evropě.

Tuto hrobku mají turisté možnost si prohlédnout i zevnitř, což je nesmírně lákavé. Není se tak čemu divit, že je každý den obklopena davy zvědavců. Pokud se tedy budete také chystat na prohlídku Newgrange, je dobré, když na místo přijedete co nejdříve, abyste si včas zajistili místo. Chodbové hroby, jako je právě Newgrange, se po celé Evropě stavěly v období od roku 4000 až 3000 před Kristem. Byly stavěny z kamene a od vchodu do nitra pohřební komory vedla chodba. Odtud také pochází název “chodbové hrobky”.  Uvnitř nemusela být jen jediná hrobka, ale třeba i soubor několika komor. Tyto hrobky se stavěly v různých velikostech, některé měly jen pár metrů, jiné měly podobu rozsáhlých mohyl a jejich stavba zabrala i několik desítek let.

To je právě i případ hrobky Newgrange, která má v průměru 85 metrů a tyčí se do výšky 11 metrů. Stala se tak jedním z největších uměle vytvořených kopců nejen v Irsku, ale v celé Evropě. Jádro mohyly je tvořeno 200 tisíci tunami kamení, lasturami z řeky Boyne a vrstvou hlíny. Vnější kruhová stěna je pak zajištěna celkem 97 masívními kamennými bloky. Stavba tohoto monumentálního hrobu tehdejším lidem zabrala 40 až 80 let. V dlouhém ohbí řeky v dobách před 5000 lety žily malé zemědělské komunity, kde průměrná délka života činila 30 let. 

Foto: Newgrange

Výstavba takovéto rozměrné mohyly nebyla nijak jednoduchá. Nestačilo jen navršit na sebe kamení, bílé kameny tvořící vnější zeď monumentu jsou křemenec, který byl vytěžen v pohoří Wicklow a na místo dopraven po moři na vorech. Navíc obrovský kopec ukrývá 19 metrů  dlouhou chodbu, jež vede od vchodu do jeho nitra. Chodba je ze stran i shora obložena kamenem, v prahu jsou vyřezány spirály a hluboko v mohyle se nachází ještě komora, kterou podepírají trámy. Uvnitř komory jsou tři výklenky se dvěma mělkými velkými mísami vytvořenými z pískovce. Výklenky jsou navíc bohatě zdobeny vlnkami, prstenci a spirálami. Nad vchodovými dveřmi se nachází zajímavá úzká štěrbina, tzv. světlík. 

Samotný vchod do mohyly byl postaven tak, aby paprsek vycházejícího slunce při zimním slunovratu, tedy 21. prosince, pronikal světlíkem přímo do jejího nitra. Centrální komora je tak v tento den (i několik málo dní před ním a po něm) po dobu asi 15 minut zalitá zlatým světlem. Poté se začne pomalu paprsek stahovat zpátky, až divadlo úplně skončí. Pokud se někomu poštěstí, že se právě v den zimního slunovratu ocitne v této komoře jen pár chvil před rozedněním, bude to pro něj silný zážitek. Jenomže zažít něco tak ojedinělého a unikátního chce obrovské množství lidí, čekací listina zaručující možnost stát se svědkem tohoto jevu, je zaplněna na deset let dopředu.

Proč byla hrobka Newgrange a mnohé další vystavěny se dodnes nepodařilo s jistotou vědcům zjistit. Jaké byly úmysly stavitelů těchto hrobů, tak zůstává stále záhadou. Celou kruhovitou stavbu navíc obklopuje ještě množství volně stojících kamenů. Vznikl tak kruh tvořený menhiry, z něhož se však do dnešních dní podařilo dochovat jen zbytky. V centrálních výklencích stavby byl v mísách nalezen kremační popel - šlo o pozůstatky cca dvanácti lidí. Vědci jsou toho názoru, že lidské ostatky byly z hrobu pravidelně odnášeny, aby vzniklo místo pro další mrtvé. Lidé údajně tehdy věřili, že právě v nejkratší den roku odlétali duchové zemřelých na paprsku světla ven z hrobu, aby pomohli žijícím lidem navrátit jaro. 

- jap -

Článek byl zobrazen 11 999 krát.