Kilmainhamská věznice v Dublinu

Kilmainhamská věznice v Dublinu

Západně od dublinské katedrály Christchurch stojí pravděpodobně nejslavnější irská věznice nazývaná Kilmainham. Prohlídka této ponuré šedivé budovy může být pro mnohé poněkud depresivním zážitkem, přesto by si ji návštěvníci irské metropole neměli nechat ujít. Dozví se zajímavé informace z irských dějin a lépe tak pochopí i současnost této země.

Kilmainhamská věznice hrála významnou roli v irském boji za nezávislost. Pojí se s ní hned několik letopočtů – 1798, 1803, 1848,1867, 1881 a 1883. Ve všech těchto letech proběhla v Irsku, které bylo podřízeno Británii, neúspěšná povstání a rebelie. V roce 1798 šlo o povstání vedené radikální organizací Spojení Irové v čele s Teobaldem Wolfem Tonem (1763 – 1798) a E. Fitzgeraldem (1763 – 1798), kteří počítali s podporou a pomocí francouzské armády. Následovalo kraťoučké povstání Roberta Emmetta v roce 1803 a rychle rozehnaná rebelie Mladých Irů v roce 1848, kdy Irsko sužoval hladomor. Roku 1867 došlo k Feniánskému povstání, jež bylo podpořeno americkými penězi. 

Organizátoři těchto povstání a vůdci všech revolučních skupin nakonec skončili společně s mnoha podezřelými i nevinnými lidmi právě v Kilmainhamské věznici. Skončil v ní také Charles Stewart Parnell a Michael Davitt, jež vedli pozemkovou ligu během „Pozemkové války“ v letech 1879 – 1882. 

Tím nejbolestivějším datem v historii věznice však byl rok 1916. Tehdy bylo v květnu na dvoře věznice zastřeleno 15 vůdců Velikonočního povstání. Byli odsouzeni a popraveni za velezradu. Ikonou boje Irů za nezávislost země je budova Hlavní pošty stojící v ulici O´Connell Street, na jejichž schodech byla vyhlášena Irská republika. V této budově byli také po celý týden obléháni velikonoční povstalci. Samotná věznice Kilmainham je však ještě silnější ikonou, její příběh totiž sahá více než 200 let do minulosti a samotná budova je symbolem dlouhého a neúspěšného boje mezi Iry a Angličany. 

Věznice se začala stavět v roce 1786 na poli západně od městského centra Dublinu. Budova byla navržena tak, aby vypadala co nejhrozivěji a již při pohledu vzbuzovala negativní emoce. Tak na návštěvníky i lidi, kteří ji pouze míjejí, působí dodnes. Jde o šedý, pochmurný a odpudivý masívní komplex budov s neproniknutelnými vstupními dveřmi. Nad nimi je vytesaných Pět kilmainhamských ďáblů, tedy syčících hadů s řetězy omotanými kolem krku. Představují zlo pod přísnou kontrolou. Kilmainhamská věznice nebyla postavena čistě za účelem věznění politických vězňů, ale měla sloužit jako univerzální věznice pro jakékoliv provinilce. 

V současnosti je přístupná veřejnosti, návštěvníci se mohou vydat na prohlídku s průvodci. Ti jsou většinou mladí, nadšení a s velkým zájmem vypráví nejrůznější podrobnosti a zajímavosti z historie věznice. Každého, kdo vstoupí do chladných chodeb, nebo se ocitne v některé z maličkých mrazivých cel, se v okamžiku zhostí prapodivný nepříjemný pocit. O mnoho lepší to není ani venku na prázdném, zdí obehnaném popravčím dvoře. Prohlídka začíná ve vězeňském muzeu, kde se seznámíte s pouličním životem v Dublinu georgiánského a viktoriánského období. Chudinské čtvrti na okraji Dublinu se potýkala s přelidněností, špatnou hygienou, masovou nezaměstnaností, chorobami, negramotností, alkoholismem, zneužíváním dětí a smrt v nich byla vždy na dosah ruky.

Spousta lidí vězněných v Kilmainhamské věznici pocházela právě z těchto míst, šlo zejména o zlodějíčky, prostitutky, násilníky a vrahy a další dublinské ztroskotance, kteří ve zdejších celách dožívali své nicotné životy. Ve věznici se pak potýkali se špínou, zanedbaností, každodenním bitím a hladem. Každý týden probíhaly popravy, které se odehrávaly buď přímo ve věznici, nebo před zraky davů v Blackrocku na jižním výběžku Dublinského zálivu. Prohlídka Kilmainhamu dále pokračuje v temných chodbách východního křídla, které vyúsťují v obrovské vězeňské Centrální hale. Stavba má tvar podkovy a byla postavena roku 1862. Ve čtyřech patrech se nachází stovka cel, které shlížejí na dvoranu lemovanou železnými ochozy a schodišti.

Průvodce návštěvníky upozorní na celu s nástěnnou malbou s názvem „Madona s liliemi“, kterou v roce 1923 namalovala Grace Plunkettová, která zde byla vězněna během irské Občanské války coby republikánská zajatkyně. O sedm let dříve se tato žena, tehdy ještě pod jménem Grace Giffordová, v kapli Kilmainhamské věznice provdala za Josepha Plunketta. Byli oddáni 4. května roku 1916 v 13:30 hodin a za svědky jim šlo 20 britských vojáků. Přesně o dvě hodiny později byl její manžel coby jeden z vůdců Velikonočního povstání zastřelen ve věznici za velezradu. Návštěvníci dnes mají možnost si prohlédnout i kapli, v níž byli oddáni. Najdete v ní oltář, který vyzdobil jeden z vězňů – šlo o tesaře, který si odpykával 7letý trest za to, že ukradl kolo z káry. 

Temnými chodbami se dostanete ke schodišti ze žuly, které je ošlapáno nohami stovek odsouzených. Během prohlídky se od průvodce dozvíte také o rodině Williamsových, která byla v roce 1850 odsouzena k měsíčnímu vězení za jízdu vlakem na černo. Trest si musela odsedět celá rodina, nebyl odpuštěn ani nejmladšímu šestiletému chlapci.  Ve věznici se nedělaly žádné rozdíly, všem byly nastoleny stejné podmínky k „životu“. V celách byli uvězněni muži, ženy i děti společně, na jedné cele o rozměrech 28 metrů čtverečních bylo zavřeno i 5 lidí. Zdrojem světla a tepla byly svíčky, která však vězni dostávali po jednom kuse jednou za 14 dní. Většinu času tak v celách trávili ve tmě a chladu.

V nejstarší části vězení se nachází cely, v nichž byli vězněni rebelové z Velikonočního povstání. Jde o úsek s obzvláště temnými a chladnými chodbami. Kdo má odvahu a silnou náturu, může se nechat na nějaký čas o samotě zavřít do jedné z těchto velmi strohých kójí, které jsou noční můrou všech klaustrofobiků. Právě v těchto nevlídných místnůstkách byli zavřeni povstalci v době, kdy se rozhodovalo o jejich dalším osudu. Cely se naposledy používaly během Občanské války, která probíhala v letech 1922 až 1923 a také ještě krátce po ní, kdy zde byl vězněn vůdce Sinn FeinEamon de Valera. Ten se později stal irským ministerským předsedou a prezidentem. 

De Valera byl tak posledním kilmainhamským vězněm, byl propuštěn 16. července roku 1924. Staré vězení bylo poté opuštěno a ponecháno napospas svému osudu. Po mnoho let se rozpadalo a hrozila jeho demolice, nakonec se v 60. letech dočkalo rekonstrukce. Venku se dnes můžete projít po tzv. Dvoře nezlomných“, který je obehnaný kamennou zdí. Tento ponurý šedivý plácek byl pojmenován po příslušnících tajné organizace, kteří zde byli roku 1883 popraveni oběšením. 

Pokud byste si mysleli, že to nejhorší máte během prohlídky už za sebou, jste na omylu. Ta nejděsivější část vás teprve čeká. Jde o prohlídku vězeňského dvoru obehnaného vysokou zdí, kde odsouzenci vykonávali nucené práce v podobě lámání kamene. Právě zde bylo také za velezradu popraveno celkem 15 vůdců Velikonočního povstání. Svou smrt zde našli signatáři původního Vyhlášení republiky: Padraig Pearse, James Connolly, Joseph Plunkett, Sean McDermott, Thomas MacDonagh, Eamonn Ceannt a Thomas Clarke společně s dalšími osmi odsouzenými zde byli po jednom či po dvou zastřeleni během nekonečného týdne od 3. do 12. května roku 1916. James Connolly nemohl již v době popravy stát na nohou a tak byl zastřelen přivázaný k židli. 

Jakmile se nejrůznější detaily této vleklé popravy začaly dostávat k veřejnosti, ta se začala přiklánět na stranu rebelů. Výsledkem bylo to, že Britové z popravených mužů nakonec udělali mučedníky. Poblíž Dvora nezlomných je vystaven trup jachty Asgard, která hrála důležitou roli v incidentu z roku 1914. Její tehdejší majitel Erskine Childers,jež byl autorem klasického námořního vyprávění Záhada písčin a oddaný bojovník za samosprávu, vyložil v Howth Harbour děla a munici pro rebely. Childers, který byl také jedním z nejzanícenějších obhájců IRA byl popraven nově zřízenou vládou Svobodného irského státu za to, že měl u sebe revolver. Stalo se tak v listopadu roku 1922 během Občanské války. 

- jap -

Další články z Irska:
Hill of Tara – místo opředené legendami
Pohoří Wicklow - vyhlášená rekreační zóna
Clonmacnoise – působivý klášterní komplex
Wexford – cíl pro ornitology i milovníky opery
Národní park Burren – na skok v botanickém ráji

Článek byl zobrazen 7 920 krát.